Od loňské sezóny jsi působil v kategorii přípravek, jak si byl se sezónou spokojen? „Se sezonou jsme byli velmi spokojeni. Na tréninky nám chodilo pravidelně 25-30 dětí a v jarní části jsme na turnaje 5+1 posílali tři týmy. To je pro nás známka spokojenosti.“

Tréninky byly od počátku velmi různorodé a plné soutěživosti, jak se hráči na tréninky těšili? „Snažili jsme se tréninky dělat tak, aby to je bavilo. Nechtěli jsme, aby nám ve frontě děti stály minutu a čekaly na cvik, tak jsme raději vytvořili více stanovišť a na jednom jsme je třeba nechali „bez dozoru“. Samozřejmě na ně někdo vždy od jiného stanoviště mrknul, ale prakticky jim do toho nikdo nepovídal. Poměřily se mezi sebou, poměřily se s brankářem a také se svými dovednostmi. Nakonec jsme je nechali zahrát a další trénink přišly s úsměvem na tváři. Myslím tedy, že se vždy těšily.“

Během sezóny jste vymysleli spoustu aktivit bruslení, plavání, atd. Fungoval tým, jako jedna rodina díky těmto akcím? „Měli jsme mikulášský trénink, vánoční bruslení s rodiči a sourozenci, zimní winter games, plavání, cyklovýlet a další drobné aktivity mimo tréninkové a turnajové dny. Tady musím hodně poděkovat Radku Smítkovi a Ivě Školoudové, kteří byli mozky a také tahouny některých akcí. Je to o tom, že nás bavilo s dětmi trávit i volný čas, upevňovat kamarádské vztahy mezi nimi. Bavilo nás, že je to bavilo a děti nám to vrátily tím, že přišly na trénink, i když nebylo hezké počasí anebo naopak příliš hezké, na to, aby se honily za míčkem po hřišti. A jak jsem psal výše, to je pro nás známka spokojenosti.“

Rodiče se s týmem také velmi sžili, fotili, podporovali své děti, bylo to pro mladé hráče povzbuzením? „Všichni rodiče byli úžasní. Jsou pro náš sport zapálení, podporují své děti a fandí jim. Vytváří na turnajích atmosféru a to ten sport posune hned na jinou úroveň. Rodiče ročníku 2008 nám budou chybět. Děkujeme všem za super sezónu.“

Jak by si hráče zhodnotil po hokejbalové stránce? „Každý má jiné přednosti a slabiny, ale důležité je, že na tom chtějí pracovat. Když je budu hodnotit jako kolektiv, tak udělali velký sportovní pokrok. Stačí se jen podívat na výsledky turnajů na začátku a na konci sezony a to nás může ujistit, že jsme dětem něco předali a hlavně, že si to osvojily a budou z toho čerpat i do dalších let.“

Chtělo se přípravkářům vůbec na prázdniny? „Ani nevím :). Na konci června, kdy už nám oficiálně sezona dávno skončila, jsme s dvěma týmy hráli turnaj v České Třebové. Bylo to v rámci Světového poháru juniorských kategorií a musím říct, že se akce i přes velké vedro povedla a dětem se líbila. Malou kaňkou bylo chování rodičů soupeře při finálovém utkání. Bohužel mi tam kluci brečeli, že na hřiště nepůjdou, protože tam na ně někdo pořád z hlediště ošklivě pokřikuje.“

Jak odpočíváš a nabíráš sílu během hokejbalového volna? „Když to jde, odpočívám se svými dětmi. Od hokejbalu si moc neodpočinu, protože už pomalu začíná příprava na další sezonu, čeká mě školení na trenérskou licenci a podílím se na přípravě hokejbalové projektu dospělých. Na další sezonu se moc těším.“

Díky ať se daří tobě i hráčům.