Když se přijdete podívat třikrát týdně na hokejbalové hřiště do Polabin, určitě tam z toho dvakrát potkáte Luboše Martana. Luboš v klubu už nějaký rok působí a je to člověk, který by pro klub udělal možné i nemožné. A i u toho nemožného by se alespoň snažil najít nějakou cestu.
V hokejbalové komunitě zastáváš prakticky všechny “funkce”, na které si člověk vzpomene. Jsi člen předsednictva, trenér, rodič a v neposlední řadě také fanoušek našeho klubu. Kterou z těch rolí si užíváš nejvíce?
Nejvíc mě naplňuje komunikace s trenéry, hlavně u menších dětí. Je to hodně živý "organismus". S příchody dětí z náborů zároveň oslovujeme jejich rodiče, u kterých vidíme zájem o náš sport, aby se zapojili do trénování. V současné době jsme ve výborné kondici, Martin Bulva a Pavel Rampír mají ve svých trenérských týmech aktivní a nadějné asistenty. Nebojím se říci, že je to zatím nejlepší rok, jaký jsem v klubu u žákovských kategorií zažil.
To je dobrá zpráva. Je ale nějaká kategorie, která ti naopak dělá tak trošku vrásky?
Vůbec ne, leda ty příjemné. Ve starších žácích máme letos v soutěži opět dva týmy, takže se těším a doufám, že budeme i nadále schopni plnohodnotně obsazovat všechny mládežnické kategorie. Přechod ze SŽ do dorostu považuji za zlomový, hráči přechází ze ZŠ na střední školy, přichází i jiné "zájmy" ... ale máme zkušené trenéry, zvládnou to!
Jsi členem trenérského týmu přípravky, ale kvůli svému pracovními vytížení i kvůli povinnostem v klubu, se na hřiště moc nedostaneš. Nechybí ti práce face to face s dětmi?
To určitě ano. Ale pozitivně, Martin Bulva to má perfektně obstarané, z mini do přípravky se prolínají jak hráči, tak trenéři. Tréninky jsou vždy výborně připravené a trenérské zajištění tréninků funguje. Opravdu je to radost.
V rozhovoru s Jirkou Mašíkem jsme otevřeli ožehavé téma střídavých startů v mužských kategoriích v rámci klubu a tebe bych se chtěl zeptat na další téma, které občas jitří emoce v hokejbalovém prostředí. Jaký máš názor na nasazováni hokejistů v mládežnických kategoriích a myslíš, že by se něco mělo změnit, nebo upravit?
Jako hokejkový sport máme k hokeji hodně blízko. Souběh u dětí není žádný problém, mají čas si vybrat, kde budou pokračovat. Děti, které musí s hokejem z různých důvodů v různém věku skončit, mají ihned dobrou alternativu, určitě jsou všude v hokejbalových klubech vítány. Ale ptáš se patrně na nasazování aktivních mladých hokejistů, kterým na jaře po konci soutěže rozpustí led a oni jdou hrát hokejbal. Všichni víme, že to tak funguje a osobně s tím nemám až takový problém. Samozřejmě trochu zamíchají poměrem sil, ale neberu to jako fatální záležitost. I oni jsou nakonec většinou další potenciální hokejbalisté. Pokud se ale bavíme o mládežnickém týmu, který si začne kvůli hokeji v říjnu odkládat zápasy a tým má na soupisce dost důležitý poměr hokejistů, aby pak na jaře, po konci hokejové sezóny, soutěž narychlo dohrál a odjel v úplně jiné síle na finálový turnaj, tak to nepovažuji za fair a to se mi samozřejmě nelíbí.
Jsi v předsednictvu klubu skoro pět let a za tu dobu se v areálu mnohé změnilo a vybudovalo. Minulý týden je v klubu k dispozici nová činkárna a klub také zajistil zcela novou šatna pro juniory. Jaké jsou další plány v horizontu tří let a co je takovým tvým tajným snem, kdy by sis řekl, že jste klub posunuli na vyšší úroveň?
Začnu tím, co bylo. Petr Béča Bečička. Má velikou zásluhu na spoustě věcí, které se v areálu buď vylepšily, nebo vybudovaly - a patří mu za to velký dík! Co je teď... Předsednictvo vydatně posílilo o nové členy. Pája Kubeš, Honza White Bílý a Aleš Hlaváček. To jsou nové turbomotory klubu. Za půl roku zvládli spoustu důležitých věcí a jsou k nezastavení. Co bude, nebo bychom si přáli... určitě každý toužíme po hale, nebo alespoň po nějakém zastřešení. Tato myšlenka se bohužel zatím nepohybuje v realitě. Rádi bychom do areálu přidali ještě jedno hřiště, klidně i menší, alespoň pro tréninky a turnaje těch nejmenších. To zatím také moc nevypadá. V plánu jsou další buňky, tam by se mohlo zadařit, pokud vše půjde tak, jak bychom si představovali. Pro klub jsou ale stěžejní nábory Jirky Kubeše a jeho týmu, bez hráčů to nepůjde. Samozřejmě vše probíhá pod dohledem našeho předsedy Zdendy Bittnera, který má starosti další věci, které jsou pro klub nutné a nejsou moc vidět. Musím zmínit i Janu Nekolovou, která sice oficiálně v předsednictvu není, ale stará se o ekonomiku klubu. Chci také poděkovat všem, kdo fotí zápasy našich týmů, abychom měli materiál na naše sociální sítě.
Bavili jsme se o tom, že jsi v roce 2014 přivedl syna Tomáše na hřiště a od té doby dochází pravidelně. Ve svých 17 letech trénuje s A týmem a už si odbyl i zápasovou premiéru. Co na to říkáš?
Že to bude mít v kabině drahý :). Tak jako každý z nás rodičů, chceš mít doma sportovce a slušně vychované dítě. V 17 letech není všem dnům konec, ale hokejbalem žije a bere ho hodně vážně. Moc děkuji všem, kdo se mu v klubu věnoval a věnuje. Jestli jsem hrdý tatínek? Na rovinu, jsem.
Když nejsi nemocný, nebo v práci, nechybíš na žádném zápase A týmu. Když si uvědomíš, že jsi jako kluk hrával za barákem bendy hokej s tenisákem a teď vidíš kam se náš sport dostal, napadá tě, co by hokejbal, jako jeden z nejmasovějších sportů, mohlo posunout v popularitě a divácké atraktivitě zase o kousek dál?
Nevěřím na zázraky, skoková změna asi nepřijde, možná by pomohlo, kdybychom byli olympijský sport... bude to podle mého o vytrvalé snaze všech, kteří mají tento sport rádi.
Autor rozhovoru: Jiří Voženílek
Autor fotografie: archiv Luboše Martana
