Ahoj Pájo, máš za sebou náročný víkend, po kterém se série bohužel vrací za stavu 2:2 na zápasy do Letohradu. Jak ty zápasy z brankoviště vypadaly? První zápas musím hodnotit rozhodně pozitivně. Nedělali jsme chyby, plnili taktické pokyny trenérů a proměňovali gólové šance. Letohrad měl nebezpečnější pasáže pouze v přesilových hrách, které jsme skvěle dokázali bránit. Kluci mi vzadu hodně pomáhali a veškeré možné dorážky, které hrozili tak zlikvidovali. Odměnou našeho výkonu byla výhra 3:0 a čisté konto. Druhý zápas se hodnotí hůře. Byli jsme o dost lepším týmem. Náš herní projev vypadal stejně jako v sobotu, kdy jsme hráli dobře a Letohrad si moc šancí nevytvořil. Bohužel se nám v průběhu zápasu nedařilo proměňovat gólové šance a několikrát jsme trefili tyč. To se nám 2 minuty před koncem vymstilo. Kdy mi balónek střelou od červené proklouzl pod rukou a Letohrad vyrovnal na 1:1. V prodloužení naše smůla proměňovat šance pokračovala a po znovu nastřelené tyči jsme z protiútoku inkasovali. Po takovém to závěru to určitě mrzí, ale jako tým se z toho musíme zvednout a v sobotu si finále znovu vybojovat.

Z devadesáti minut hracího času dvou zápasů držíš skoro osmdesát osm minut čisté konto a stejně to na dvě výhry nestačí. Jak moc je to pro tebe frustrující a dá se naopak z toho vzít něco do dalších zápasů? Frustrující to určitě je a docela dost. Ale nezbývá nic jiného než si to nějakým způsobem vyhodnotit, podívat se na záznam zápasů a urovnat si to v hlavě. Poté si dobře odpočinout a soustředit se na sobotní zápas.

Vraťme se ještě k tomu nešťastnému vyrovnávacímu gólu. Viděls tu střelu dobře, nebo tam byl jiný problém? Upřímně ani nevím, pamatuji si jak hráč napřahoval střela proletěla skrz souboj několika hráčů a pak mi zaplavala těsně před lapačkou. Byla to střela z dálky takže jsem měl dostatek času si balónek někde najít. Nechci se na nic vymlouvat zkrátka to byla chyba co se nedá už vzít zpátky a pořádnou odpověď na ni nemám. Kdyby se to stalo na začátku zápasu přičítal bych to nějaké počáteční nervozitě, ale v téhle chvilce zápasu kde se mi docela dařilo se stane toto. Hold zkrátka tohle je riziko brankářského povolání, že naše chyby jsou nejvíce vidět.

Svoji práci ale zvládáš znamenitě. V základní části i play-off máš procentuální úspěšnost přes 91% a skvělé výsledky našeho A týmu stojí hlavně na tvém výkonu. A když se k tomu ještě přidají výkony Jakuba Třináctého, máme prakticky nejlepší brankářskou dvojici v extralize. Jak spolu s Kubou vycházíte? Evidentně vaše spolupráce týmu prospívá. Vždy s kým jsem chytal jsem měl dobré vztahy a podporovali jsme se navzájem. S Třindou to není výjimkou. Bavíme se na tréninku. Když chytáme tak se vzájemně podporujeme a přejeme si. U Třindy jde vidět, že je to i trenér gólmanů takže mi při zápase dokáže dát dobrý feedback co se mohlo udělat jinak a nějakým způsobem si ty situace vyhodnotit za což jsem mu moc vděčný.

S Jirkou Mašíkem jste vyhráli poslední ročník Penalty Hokejbal v Heřmanově Městci. Je to hlavně zábava, ale i prestiž a pro brankáře vítaná zkouška této dovednostní soutěže těsně před sezonou. Jak se ti líbí koncept této sportovní akce? Koncept je super. Sejde se spoustu hráčů ať už hrají hokejbal nebo hokej je to jedno, úroveň zůstává vysoká. Je dobré si před sezónou natrénovat tuto disciplínu. Přeci jenom na tomto turnaji je možné odchytat tolik nájezdů kolik snad ani při běžné sezóně nejde.

Budete letos s Jirkou obhajovat titul? Určitě ano

Jsi jedním z hráčů nastupující generace, která začíná áčko táhnout. Cítíte, že odpovědnost za výkony týmu už začínají být tak trochu na vás? Určitě je to tak trochu splněný sen. S klukama se kterými jsem procházel mládežnickými kategoriemi a sbírali jsme úspěchy se takhle sejdeme v Á-týmu a pravidelně hrajeme. Odpovědnost to svým způsobem je. V Pardubicích jsou vždy ty nejvyšší cíle. Ale stále v týmu máme zkušené hráče, kteří vždy podrží.

Když mluvíme o těch úspěších? Co je pro tebe zatím největší hokejbalový úspěch? Jako největší dosavadní úspěch vnímám titul se starším dorostem v roce 2017/18 a vlastně celou tuto sezónu kdy jsem poprvé jako šestnáctiletý nahlédnul do Á-týmu.

Udržet se v A týmu znamená, že na sobě hráč musí individuálně pracovat. A pro brankáře to platí dvojnásob. Jak se zdokonaluješ, když zrovna nejsi na tréninku? Na začátku sezóny byl dán desetikilometrový limit běhu týdně v určitém času. Dále to jsou různá brankářská cvičení s balónky na postřeh a koordinaci. Nelze zapomínat i na regeneraci, takže různé protahovací cviky na uvolnění.

Letos máš o motivaci ke sebezdokonalování postaráno. Na konci června a začátku července se koná MS světa hráčů do 23 let v Liberci. Pro tuto kategorii se standardně MS nekoná, ale toto MS je náhrada za zrušené MS U20 kvůli Covidu. Jak vidíš své šance se do závěrečné nominace dostat a jsi v lepší formě než před třemi lety, kdy se mělo konat normální MS U20? O konečné nominaci rozhodne jak se mi bude nadále dařit v play-off a kam to s týmem dotáhneme. Myslím si, že forma je mnohem lepší než před třemi lety, kdy jsem více chytal za B-tým. Takže ve finále jsem rád, že se MS posunulo a navíc bude na domácí půdě.

Autor rozhovoru: Jiří Voženílek

Autor fotografií: Josef Česák, st.