HBC Pardubice 2015/2016

  • Fanshop

Mistrovská sezóna

Autor: Nekolová Jana | 17.06.2024 08:43

V první řadě bych chtěl všem klukům a dívkám pogratulovat k titulu Mistra ČR SŽ 2023/2024. Jsem přesvědčený o tom, že je ve správných rukou a všichni hráči si je za své celosezónní výkony zaslouží. A nejsem o tom přesvědčen jen já. V mládežnické hokejbalové komunitě se už nějakou dobu pohybuji a dle toho co jsem četl a slyšel od ostatních, jsme prostě neměli konkurenci.

Ten tým měl všechno. Lídry, dříče, kvalitu, kvantitu, odhodlanost, sebedůvěru a dokonce i pokoru, což v této kategorii určitě není samozřejmost. Na začátku sezóny jsme měli s hráči sezení a většina z nich se vyjádřila tak, že je pro ně jasným cílem vyhrát finálový turnaj. Říkal jsem si, že je to trošku ambiciózní představa, ale byl jsem za to rád, protože s týmem s takovou motivací se lépe pracuje a trenér může být na hráče po všech stránkách náročnější. Realizační tým se tedy rozhodl jejich cíl akceptovat a hráčům jsme řekli, že na jaře budeme skládat tým pro finálový turnaj a že mají všichni stejnou startovní čáru. Bílý a Modrý tým byl na podzim rozdělen takto právě proto, aby všichni dostávali dostatek hracího prostoru a měli šanci se o Modrý tým poprat. Po skončení podzimní části jsme vyzkoušeli prakticky všechny hráče. Po zápase se Svítkovem nás čekali dva turnaje, v Plzni a v Praze a následně se nominace uzavírala. Veškeré kroky, které vedly k závěrečné podobě Modrého týmu, byly konzultovány s vedením a kladly důraz na sportovní stránku, kterou si tým vybral. Věřím, že z finálního složení byli někteří hráči zklamaní a i já jsem měl kvůli tomu těžkou hlavu. Ale jak bylo několikrát řečeno, soupiska není nafukovací a někdo musel také hrát za Bílý tým, kde mohl opět dostávat více herního prostoru a získat tak cenné zkušenosti do dalších sezón.
Plzeň nám ukázala, že jsme na tom bídně s fyzickou kondicí. Praha zase, že neumíme využívat šance (což nás provázelo celou sezonu) a že si hráči přestávají věřit, když se zápas nevyvíjí dobře. Měli jsme tam ještě pár dalších podnětů, na kterých jsme pracovali v celém průběhu jara. Některé se podařilo zlepšit, některé ne, ale to je v tuto chvíli jedno.
Jarní Modrý tým byl velmi motivovaný. Někdy až příliš. Začali jsme trošku pracovat s mentální složkou týmu, přenesli jsme na hráče některá týmová rozhodnutí a chtěli jsme, aby si hráči uvědomili, že týmu mohou pomoci jen když budou podávat své nejlepší výkony a budou mít za každé situace pozitivní přístup. Velkým přínosem bylo, když se k týmu přidal Míra Blažek. Míra je X faktor letošního vítězství. On si to moc nechce přiznat, ale já si myslím, že bez něj bychom měli tu cestu mnohem složitější. Měl jsem z toho zpočátku malinko strach, ale rychle mě přesvědčil, že přišel hlavně proto, aby klukům pomohl k naplnění jejich cíle. Dalším velkým přínosem bylo zařazení kondičních tréninků. Troufám si říct, že jsme na finálovém turnaji měli nejlepší kondici ze všech týmů a za to patří kredit Vaškovi Marešovi. Hráči to moc rádi neměli, ale věřím že na jeho ŽEBŘÍK nikdy nezapomenou. Tímto bych jim chtěl velmi poděkovat. Bez vás Míro a Vašku bychom to nedali. A v neposlední řadě nám velmi pomohlo to, že jsme měli účast na finálovém turnaji jistou už po předposledním kole a mohli jsme se delší dobu připravovat na hokejovém hřišti. Finální fáze přípravy a prohra s Dynamem byla s pohledu psychického naladění trošku rozpačitá, ale v autobuse cestou do Ústí už bylo všechno v pořádku. A zbytek už jste asi viděli, nebo slyšeli.
Chtěl bych moc poděkovat klukům, trenérům z Bílého týmu. Radek a Marek mají na celkovém výsledku neoddiskutovatelnou zásluhu. Oni na podzim vedli hráče, kteří byli na jaře pro Modrý tým klíčoví. Obrovský dík patří všem hráčům. Byl to nejlepší tým, jaký jsem vedl. Hodně jsem se od nich naučil a věřím, že jsem jim také něco předal. Svým přístupem a sebevědomím mě přesvědčili o tom, že turnaj vyhrají jako tým, i když jsem do té doby tvrdil, že v této kategorii velké zápasy vyhrávají hlavně velké individuality. Chtěli to, šli si za tím a pro mě je největší odměnou to, vidět je slavit, že to dokázali. Medaile a poháry zůstanou v poličce, kde na ně sedne prach, ale vzpomínky na tento víkend zůstanou stále čerstvé a emotivní. Mám je všechny rád a těžko se mi s nimi bude loučit. Už nejsou stříbrná dynastie, jak jsem je na jarním setkání nazval.
A na závěr rodiče. Klobouk dolů před všemi. Děti mají ve vás neuvěřitelnou podporu. Bylo to vidět po celou sezonu. Jste fakt super parta. Nezastaví vás problémy s logistikou, omrzliny v Letohradě, ranní vstávání, stále vyskakující notifikace v eosu a nakonec fyzicky i psychicky náročný víkend v Ústí, kde jsme všichni o pár let zestárli. Fakt díky, ta medaile je i vaše.
Já jsem tuto sezónu vnímal takto a děkuji za ní. Moc mě to bavilo a těším se na rozlučku.

Jiří Voženílek

Zpět na výpis článků

Naši partneři