Ahoj Jirko, po deseti letech ses vrátil k hokejbalu, který jsi naposledy hrál v sezóně 2015-2016 v mládežnických kategoriích za Poličku. Jak se tento návrat zrodil?

Popravdě, celé to vzniklo docela spontánně. Už delší dobu jsem o tom přemýšlel, protože hokejbal mě vždycky bavil a měl jsem na něj dobré vzpomínky. Oslovil jsem kamaráda Nicolase Langra, jestli nehledají posilu do útoku, a pak už stačilo jen přijít na trénink a ukázat své kvality.

Měl jsi za těch deset let nějakou herní nebo tréninkovou hokejbalovou praxi, nebo jsi prostě vzal hokejku do ruky a přišel na trénink?

Po celý život hraji lední hokej, takže s hokejkou jsem velice dobře navázán. Je ale důležité si uvědomit, že i přes velkou podobnost těchto sportů existují určité věci, které se od sebe výrazně liší.

Kde je dle tvého názoru největší rozdíl mezi těmito sporty? Samozřejmě kromě obutí a povrchu, na kterém se hraje?

Na prvním místě bych vyzdvihl plynulost hry. I když je hokej o dost rychlejší, hokejbal je kvůli častému měnění směru mnohem víc fyzicky náročný. Koordinace těla s míčkem je také obtížnější. A v neposlední řadě platí, že co si v hokejbalu neuběháte, to prostě nemáte.

S osmi brankami jsi na čtvrtém místě v klubové tabulce střelců, což je skvělý výkon na první sezonu v extralize. Čím si myslíš, že to je?

Myslím, že je to hlavně o důvěře, kterou ve mně mají trenéři i spoluhráči. Dostávám prostor hrát svou hru a snažím se jim to vracet góly i poctivou prací. Vždycky jsem byl střelec, mám v sobě přirozený instinkt zakončovat, ale rozhodně nemohu opomenout spoluhráče, kteří mají velký podíl na každé mé brance. Na sebe navíc kladu ty největší nároky - chci se neustále zlepšovat a být pro tým co největším přínosem.

Potkával ses v mládežnických kategoriích s některým z tvých současných spoluhráčů?

Ano, na některá jména si pamatuji, ale až při zpětném pohledu jsem si uvědomil, kolik z nich u hokejbalu nakonec zůstalo.

Už ses zmínil, jak je dle tvého názoru hokejbal náročným sportem. Jak hodnotíš nejvyšší hokejbalovou soutěž?

Soutěž je podle mého názoru velmi vyrovnaná. Každý zápas se hraje naplno až do samého konce. Líbí se mi, že žádný tým nemá nic jisté a body může získat nebo ztratit kdokoli s kýmkoli. Díky tomu má každý zápas skvělý náboj a vysokou úroveň nasazení.

V tvých šestadvaceti letech máš před sebou ještě spoustu plodných hokejbalových sezon. Máš někde v sobě myšlenku, že by sis chtěl zkusit i mezinárodní úroveň?

Reprezentovat by pro mě byla čest a pokud bych tu příležitost dostal, rozhodně bych ji neodmítl.

Rád bych poděkoval celému týmu za přijetí a projevenou důvěru. Velké díky patří i našim fanouškům, kteří za námi stojí.